Kriminalistická odorologie
25. Únor 2010 - Zobrazeno: 12,790 x
Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s. r. o., vydalo před nedávnem knihu autorů PhDr. Jiří Strause, DrSc., JUDr. Martina Kloubka, Ph.D.s názvem Kriminalistická odorologie. Kniha byla slavnostně pokřtěna 25. 2. 2010 policejním prezidentem generálem Oldřichem Martinů a advokátem Josefem Lžičařem v Muzeu Policie ČR.
Kniha je završením Kloubkova mnohaletého výzkumu v oboru, včetně jeho vědeckého studia, při kterém mu byl oporou vedoucí prof. Straus. V případě spoluautorů je obtížné hovořit o jejich podílu. Kloubek to však vyjádřil při křtu jasně: “Já chtěl napsat knihu populární formou, profesor Straus mne hlídal, abych ji nenapsal populárně.” Aniž bych knihu četl - leč vycházím z dílčích informací prezentovaných autory při různých příležitostech a opírám se též o zveřejněné recenze tří uznávaných pedagogů - principiálně se autorům jedná o průlom v současném pojímání odorologie, která byla a je větší částí odborné veřejnosti odmítaná s hledem na to, že (stručně řečeno) ani speciálně vycvičený pes nemůže přinést soudní důkaz. Myslím si to taky.
Na druhou stranu jsem ale ochotný akceptovat vývoj a přijmout i takové závěry, které na základě vědeckého zdůvodnění ukáží způsob, jak v trestním procesu vhodně využít i poznatky získané dejme tomu speciálně připraveným psem vedeným stejně odborně připraveným člověkem. Ostatně, takový příklad už zde je – viz fyziodetekce.
Nemohu nevzpomenout, že již před přibližně 30 lety vypracoval na toto téma vědeckou dizertaci kolaga Ing. Oldřich Vyhnálek, CSc., a pokud si matně vzpomínám, závěr jeho práce vyzněl tak, že žádná přístrojová technika nemůže nahradit čich psa. Pikantní na tom je, že za uplynulý čas, tj. 30 let, se právní názor na plnohodnotné zařazení odorologie mezi metody kriminalistické techniky, přesněji jako prostředek poskytující soudní důkazy nezměnil ani o píď.
Při dnešní argumentaci o přijetí odorologie jako soudního důkazu mi ale připadá velmi laciné ohánět se současnou hrozbou terorismu, cit. z anotace: „Hrozby terorismu vyžadují dokonalé kriminalistické techniky,“ anebo z recenze doc. Salače, cit: „Hrozby terorismu a další závažné trestné činnosti staví před společnost nutnost zdokonalovat kriminalistické metody a též přicházet s novými metodami zaměřenými též na oblast dokazování. Právě tuto závažnou společenskou objednávku recenzované dílo plní…“. No, nebudu polemizovat zejm. s předešlou větou, ale tato argumentace mi docela připomíná dobu, když jsem na začátku každé diplomové, rigorózní či jiné obsažnější práce, stejně tak odborného filmu atd. museli mít coby autoři větu, že ta či ona kriminalistická metoda je v tomto díle rozpracovávaná ve světle závěrů XIV. sjezdu KSČ! Tohle si už možná mnozí mladí kolegové nezažili, ale jak říkám – jenom jsem si vzpomněl…
V téže anotaci se přiznává, že „do současné doby stále přetrvávají v trestněprávní a kriminalistické praxi spory o její věrohodnost jako prostředku k získání důkazu pro potřeby trestního řízení,“ a že „jádrem tohoto sporu je principiální otázka, do jaké míry lze poznatek získaný prostřednictvím speciálně vycvičeného psa považovat za nezpochybnitelný.“
Jenže, tomu se nelze v žádném případě divit! Divím se jen tomu, že za 30 let se nic nezměnilo.
Je ovšem nanejvýš dobře, že Martin Kloubek našel odvahu a s buldočí povahou se porval o změnu tohoto názoru, a že prof. Jiří Straus vycítil, že Kloubek je toho schopný. Myslím si ale, že i kdyby kniha vyšla ve zlaté obálce a měla třikrát více stran než má (192 stran), kdyby já nevím co ještě – tak stejně teprve soudní praxe (a ta je set-sakra konzervativní) rozhodne o osudu odorologie. Pokud vím, v naší soudní praxi se hodně spoléhá na judikáty, stejně tak unikátní rozhodnutí soudu, která jsou pak s pomocí médií považovaná za průlomová, atd.
Jenže, co si budeme povídat? Existuje pár takových rozhodnutí, která z pohledu kriminalistů vrátila vědecký pokrok a dejme tomu i potřebu praxe o padesát let zpátky (bohužel, v tomto okamžiku mne nenapadá konkrétní příklad z praxe).
Kéž by to samé nepotkalo odorologii.
Martinu Kloubkovi a Jiřímu Strausovi se skláním, především za to, že se pustili „na tenký led“, a i když jeden z recenzentů píše, že cit.: „rád bych zdůraznil, že jde o nové zpracování tématu v moderní podobě s celou řadou nových prvků,“ coby starší kolega bych jim chtěl naznačit, aby nebyli zklamáni, pakliže se soudní praxe ani po vydání jejich knihy nepohne ani o milimetr. Třeba je to ode mne špatná vize, třeba budeme všichni překvapeni.
Myslím si ale, že v dnešní době, kdy naši politici a ekonomové, vč. bankéřů a pseudo-podnikatelů dovedli náš stát a společnost na pokraj státního bankrotu, moc odvahy na nějaké zásadní změny v oblasti trestního práva procesního nebude. A v případě odorologie se nejedná o žádnou kosmetickou úpravu pro pobavení národa, jako když nás jistý ministr spravedlnosti několik večerů v televizi bavil licitováním o snížení trestní odpovědnosti mladistvých na 14 let, aby pak nakonec cuknul výměnou za cosi jiného. Hrůza!
Jan Hlaváček, 25. 2. 2010
Název: Kriminalistická odorologie
Autoři: prof. PhDr. Jiří Straus, DrSc., JUDr. Martin Kloubek, Ph.D.
Recenzenti: prof. Ing. Václav Krajník, CSc.; doc. JUDr. Josef Salač, CSc.; doc. Ing. Jaroslav Suchánek, CSc.
Vydavatel: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o. (http://www.krimi-servis.cz/wp-admin/www.alescenek.cz)
Specifikace: 148 205 mm, brožovaná, 192 stran
ISBN: 978-80-7380-238-7
Doporučená prodejní cena: 250 Kč
