Martina Sáblíková má druhé zlato!
25. Únor 2010 - Zobrazeno: 12,607 x
Určitě nic společného nemá Martina Sáblíková ze Žďáru nad Sázavou s tématem, který tady prezentuji. Přesto mne ale s touto mladou českou reprezentantkou kupodivu něco spojuje. Když to vezmu po pořádku, narodili jsem se (pravda v rozpětí 38 let) ve stejné nemocnici v Novém Městě na Moravě, tam kde ona donedávna žila jsem nastoupil k bezpečnosti, a dokonce jsem dávno před ní, nicméně ve stejných místech, brousil led na dlouhých nožích.
Samozřejmě, především zmíněné rychlobruslení je potřeba v mém případě brát s velkou nadsázkou. Byl jsem velmi špatný rychlobruslař, tenkrát jsem si půjčoval brusle na stadionu ve Svratce, byly snad o tři čísla větší. Zpravidla jsme celý víkend odhrabovali z dráhy sníh, abychom si aspoň chvilku zazávodili, když jsem neupadl v první, tak určitě ve druhé zatáčce… Ale s tím prknem před zrcadlem, na kterém Martina trénuje, to už jsme znali taky. Jenže náš trenér Jarda Doubek nám dával na záda ruksak s dlažební kostkou. Nevydržel jsem to ani do konce dorosteneckých let.
Tahle vzpomínka na dobu před více jak 45 lety je o to pikantnější, že v Česku se prakticky nic nezměnilo, pokud jde o podporu tohoto sportu.
Martina Sáblíková se stala dvojnásobnou olympijskou vítězkou na 3 a 5 km (plus třetí na 1,5 km) ve sportovní disciplině, pro kterou se v České republice nenašlo dostatek finančních prostředků. Po čtyřiceti a více letech keců u nás nebyl postaven jediný rychlobruslařský stadion a už začíná být trapné omílání „problémů“ s výstavbou dráhy u Kolína?
Trapné především při pomyšlení, kolik se v této zemi za posledních 20 let rozkradlo a promrhalo peněz. Když jistý policejní důstojník velmi netradičně zveřejnil, že organizovaný zločin prorůstá do politických struktur, byl z toho řev, především od „potrefených hus“. Kde jsou ale ty miliardy, o kterých byla řeč? Kolik z nich zůstalo za nehty lidí, kterým se to nikdy nepodařilo oficiálně dokázat?
A taky proč přišla v niveč veškerá odborná příprava nejlepších policistů vyslaných hned po revoluci 1989 do Ameriky, Francie a jinam do kursů o kriminalitě bílých límečků, o prorůstání kriminality do státní správy atd.? Není tomu proto, že po roce 2007 byly urychleně zlikvidován policejní útvary, které začaly plodit a ukazovat na ty, kteří ovládli tok financí u nás? A kde nešlo zlikvidovat celý útvar, aspoň sejmuli jeho šéfy?
Zpátky k olympiádě. Tři minuty po půlnoci našeho času 15. února roku 2010 bylo jasné, že česká reprezentantka Martina Sáblíková získala historicky první zlatou medaili v závodě na 3 kilometry. Byl to obrovský úspěch závodnice a jejího trenéra Petra Nováka. Včera před půlnocí pak dokázala vítězství zopakovat na pětikilometrové trati, a věru, bylo to těžší. Nejspíš mi dají za pravdu všichni, kdo závod sledovali. Vůbec nám byl 13. olympijský den nakloněn. Bronz našich běžců ve štafetě taky vstoupí do historie lyžování. Jen hokejisté neměli svůj den.
Je dobře, že české reprezentanty přijeli do Kanady povzbudit naši fandové. Také jsem se na to připravoval, leč zdraví a peníze rozhodly, že zůstanu doma. Je dojemné poznání, že se obětovali a na olympiádu přijeli i někteří odborníci na všechno, byť v některých případech to vypadalo, že spíš přišli radit levici, jak by to udělala pravice (viz obr.).
A nejspíš se už v dílnách lobistů připravují scénáře, jak se dá úspěch Martiny Sáblíkové, Lukáše Bauera, Martina Jakše, Martina Koukala, Jiřího Magála a dalších využit v nadcházejícím volebním období. To zase bude rozhovorů a mítinků a předváděček a fotografování po boku olympioniků. Akorát Žáček, který se rád fotí s vrahy, to bude mít složité.
Jsem pyšný na to, že jsem Čech. To zaznělo ve sloganech některých našich olympioniků před odjezdem. Některé znám a vím, že to myslí upřímně. Já to také tak cítím a navíc jsem pyšný na jejich sportovní výkony. Není zase až tak podstatné, na kterém místě ve svých disciplinách skončili. Dřeli všichni. Prostě, byli u toho… a to se počítá.
Jen ještě jedna epizoda na závěr od kamarádů, kteří fandili ve Whistleru okolo běžeckých tratí, abychom si zase nemysleli, že jsme středem vesmíru. Před plůtkem procházela kanadská dobrovolnice poskytující informace o startovních číslech závodníků. Když uviděla české vlajky prohlásila: „Hallo Romania!“ A pak se našinec diví, že máme do Kanady víza!
Foto: internet, Petr a Pavel
Jan Hlaváček, 25. 2. 2010
