Národní databáze DNA opět na pranýři. Copak za tím je?
11. Prosinec 2008 - Zobrazeno: 5,452 x
Právo, 6. 12. 2008 - Jsou vzorky DNA majetkem státu? “Do dlouhotrvajícího sporu mezi ochránci soukromí a bezpečnostními složkami o uchovávání biometrických údajů a vzorků DNA získaných od osob podezřelých či obviněných z trestného činu významně zasáhl Evropský soud pro lidská práva. Ten vydal ve čtvrtek svůj rozsudek ve věci sporu dvou britských občanů (pan S. a pan Marper) se státem, který se týkal právě uchovávání těchto citlivých údajů. Databáze DNA všech občanů státu je snem mnoha kriminalistů i politiků, a to nejen v Česku. Již delší dobu se u nás diskutuje možnost vytvoření celonárodní databáze DNA pro policejní a justiční účely.”
Neznám žádnou „oslavovanou” policejní databázi DNA. Na rozdíl od jiných se vůbec neraduji ze snahy o její likvidaci, nebo alespoň o oslabení práce kriminalistů jejím uchvácením do soukromých rukou.
Od dob francouzské Sûreté, kterou založil bývalý trestanec Eugėne F. Vidocq (1775 - 1857), vedou policie celého světa nejrůznější kriminalistické databáze. (Prosím, nechť je slovo kriminalistické chápáno v úzce odborném významu a není zaměňováno za jakékoliv jiné evidence! Třeba takové, ze kterých čerpá Dr. Žáček a jeho ústav…) Ano, vědeckotechnických pokrok nás dovedl až k možnosti využití genů v jádru buňky pro identifikaci osob. To je špatně? Rozhodně ne!
Docela jsem se proto pobavil, jak zase naši ochránci lidských práv a duší plivli jedovatou slinu po kriminalistech jenom proto, že se dozvěděli, že Evropský soud pro lidská práva před pár dny údajně rozhodl spor dvou občanů Velké Británie se státem v jejich prospěch. O co šlo? O povinnost vymazat z britské národní databáze DNA, která dnes čítá okolo 5 mil. genetických profilů pachatelů trestné činnosti a dalších osob, profily právě těchto dvou občanů. Hájili se tím, že trestný čin nespáchali a soud jim dal za pravdu.
První reakce (viz Právo, 6. 2. 2008)1 jednoznačně a tendenčně zaměřená proti metodám a prostředkům boje se zločinem mne překvapila o to víc, že jejím autorem je bývalý ředitel Úřadu pro ochranu osobních údajů Dr. Karel Neuwirt, se kterým jsem velmi bedlivě přípravu vybudování české Národní databáze DNA (ND DNA) konzultoval. A nejen s ním. Jeho dnešní slova, že „uchovávání vzorků DNA je tedy zásahem do práva na soukromý a rodinný život osob” a že „Britská vláda bude muset zajistit výmaz … vzorků z tak >oslavované< policejní databáze DNA” mi připadají jako velmi povrchní a laciná. Navíc Dr. Neuwirt si plete pojmy s dojmy. V ND DNA (a nejen české) se neuchovávají vzorky DNA, ale pouze genetické profily z nich získané (tedy s tou výjimkou, že nejdříve se musí zajištěné bukání stěry, obsahující DNA, zpracovat, a to samozřejmě trvá určitou dobu, po kterou je však tento materiál bezpečně uložené u policie!). Zdůrazňuji tedy, že vzorky DNA a genetické profily z nich získané nejsou jedno a to samé.
Navíc (a to bylo taky tisíckrát řečeno) z těchto profilů DNA nelze v kriminalistických laboratořích získat nic víc než identitu člověka. Jak vždycky zdůrazňovali kolegové-genetici, jediným „intimním” údajem zakletým v kriminalistickém genetickém profilu je pohlaví osoby. Kriminalisté nepoznají, jakými nemocemi osoba trpí, jaké má sklony podědit po rodičích to či ono. Kriminalisté se nepřipravují na transplantace orgánů. Dokonce ani nemají v úkolech, že by s těmito (připouštím, navýsost osobními) daty kšeftovali, jako to je běžné u laboratoří, které se živí určováním paternity. Proto ona citlivá data nelze zneužít, právě proto, že jsou uchovávaná u Policie ČR. A kdo tvrdí opak, lže!
Nehodlám se za nic a za nikoho schovávat. Není také proč. Ano, byl jsem to já, kdo v přítomnosti nejvyšších policejních důstojníků a s vědomím tehdejšího ministra vnitra požádal bývalého šéfa FBI Luise Freeha při jedné z jeho návštěv v Praze (2000) o poskytnutí softwaru CODIS, ve kterém se vede ND DNA. Nezasvěceným nutno vysvětlit, že CODIS je finálním produktem mnohaletého (a velmi drahého) výzkumu amerických forensních vědců, který bych slovně zjednodušil jako aplikaci „velké” genetiky do kriminalistické praxe. Neskonalou předností CODISu je, že eviduje absolutně všechny přístupy byť oprávněných osob ke konkrétním datům (profilům), takže to a priori znemožňuje jakékoliv nekontrolované manipulace s nimi. Právě toto nezajišťuje žádný jiný software různých soukromých subjektů, které všemožně usilují o vedení ND DNA u nás.
A právě o to v tomto sporu jde!
Stávající právní úprava je dostatečná. O tom jsem přesvědčený a utvrzují mne v tom bohaté zkušenosti z práce mj. i v European Network of Forensic Science Institutes. Speciální zákon nepřinese nic lepšího. Vědí to už i kolegové například na Slovensku, kde takový zákon mají. Zákon nemůže být „kuchařka”, zákon má mít jen obecně formulovaná ustanovení. Zpochybňovat právní normy nižší právní síly (například závazné pokyny policejního prezidenta) - to svědčí o neúctě k právu jako takovému. Právě v nižších normách je možné rozpitvat ono moudro důležité pro praxi. Je tam možné provést výklad toho či onoho obecného ustanovení. Stejně, jako to je v soudních judikaturách. Pokud jde o vše potřebné k vedení ND DNA, v závazných pokynech policejního prezidenta to je zakotveno.
Boj za speciální zákon o ND DNA není ničím jiným než úsilím o přípravu půdy pro vleklý parlamentní boj, ve kterém budou mít navrch různé lobby a soukromé subjekty, jenž by si z vedení ND DNA vytvořily fantastický kšeft. Proč? Cílem je totiž vzít policii tento geniální prostředek boje se zločinem a dát ho do správy tzv. „nezávislého” soukromého subjektu, a to jenom proto, že každé porovnání dvou genetických profilů by policie (či jiný státní orgán) tvrdě zaplatila. A to je všechno. Podotýkám, že úsilí o vydání speciálního zákona o ND DNA nepřichází poprvé, přičemž podtext je vždycky stejný. Jeho strůjci zřejmě opět číhali na vhodný okamžik. Tím byl výše zmíněný soud. Proto je z ničeho nic v médiích takový humbuk a chaboučká obrana samotného Kriminalistického ústavu není skoro slyšet.
Ostatně, bude mne velice zajímat reakce samotného ministra vnitra Ivana Langera, který byl v nedávných dnech vyznamenám čestnou medailí k 50. výročí Kriminalistického ústavu Praha, nejspíš za svůj osobní podíl na rozvoji této významné policejní instituce. To není podstatné. Podstatnější je to, že i on před časem, ještě když byl v opozici, naslouchal vábení Sirén a vypouštěl do éteru věty o nebezpečí ND DNA v rukou policie a o potřebě speciálního zákona, což mu mj. tloukl do hlavy jistý genetik, který si svými skutky zavřel vrátka pro návrat do ústavu po jedné zahraniční misi. Nakonec, čert to vem, jestli speciální zákon nakonec bude nebo ne. Zajímavé bude sledovat, na čí stranu se Langer postaví nyní.
Nebudu diskutovat o tom, jestli je správné nebo ne, aby v naší ND DNA byly vedeny genetické profily ctihodných občanů, tedy „NE-pachatelů”. Já osobně s tím problém nemám, protože jsem nic nespáchal a na žádný zločin se nechystám. Jsou totiž ještě další důvody, proč je účelné mít genetický profil člověka k dispozici. Ale o tom K. Neuwirt raději nepíše. Právní vědomí Britů je ale dál než naše. Právě tam již existuje zákonná úprava, podle které je právem britského občana, aby jeho profil DNA byl evidován. Proč? Kdo ví, kdy ho potká jaké neštěstí? Kdy bude jeho tělo zdevastované k nepoznání. Jednoznačná identifikace zemřelého umožní zahájit dědické řízení, pojišťovny vyplatí pojistky atd. Také pátrání po unesených dětech se má o co opřít.
Shodou okolností jsme jako první bezúhonní občané nechali zaevidovat své genetické profily do naší ND DNA spolu s ombudsmanem Dr. Otakarem Motejlem, když byl v Kriminalistickém ústavu Praha (KÚP) na návštěvě, aniž by nám to nařizoval nějaký zákon. A přidala se skupina dalších lidí. Je možné, že mne teď osloví ÚOOÚ (nebo možná, že i nové vedení KÚP), že musím nechat svůj vlastní genetický profil z ND DNA vymazat. Sám od sebe tak nikdo udělat nemůže. Tak na to se tedy těším!
Dovedu ale také pochopit, jestli se dnes někdo evidence profilů DNA bojí. A nebudu raději zkoumat proč se bojí.
Pokud by teď někdo namítal, že Dr. Neuwirt o voze a já o koze, je to omyl. Vyřazování „neoprávněných” profilů z ND DNA je dávno legislativně ošetřeno. Problém je pouze v tom, že dosud neexistuje zpětná on-line informace od soudů, tedy, informace o tom, že se z pachatele, resp. obviněného opět stal bezúhonný občan. Stejný problém je samozřejmě s daktyloskopickou registrací a dalšími. A to je všechno.
Proto je současný názor ÚOOÚ prezentovaný jeho ředitelem Igorem Němcem (vyplývající nejspíš z dávné kontroly KÚP, která trvala několik let a jejichž závěrů jsem se už nedočkal)2 o trestání Kriminalistického ústavu Praha pokutou za evidování „neoprávněných” dat nesmysl. Doporučoval bych raději urychleně řešit problém „zpětné informace” od soudů a nevykřikovat populistické nesmysly, jako třeba, že cit.: „databáze DNA všech občanů státu je snem mnoha kriminalistů a politiků…” (napsal K. Neuwirt - pozn. aut.). To je do nebe volající hloupost, za kterou by se měl autor stydět. Pokud ještě mohu hovořit za kriminalisty, alespoň za ty, se kterými jsme budovali ND DNA, o tohle jsme opravdu nikdy neusilovali!
Nakonec zdůrazňuji to nejdůležitější - že ND DNA (stejně jako všechny jiné kriminalistické evidence) je budována v zájmu potřeb majority společnosti, kterými jsou ochrana životů, zdraví, majetku atd. slušných lidí. Ti, kdož zpochybňují jakýmikoliv slovy tuto nezbytnou ochranu většiny společnosti před minoritní skupinou pachatelů trestné činnosti - ano, s využitím nejmodernějších vědeckých poznatků - stranní zločinu.
A to mne nenechává klidným. Vidocq se musí obracet v hrobě!
A říkám to s plným vědomím toho, že vím co to je ochrana soukromí. Proto jen úplně na okraj: Zamýšleli se někdy odborníci z ÚOOÚ nad tím, jestli je pro kohokoliv z nás nebezpečnější genetický profil uchovaný v přísně střežené ND DNA, anebo úplná adresa se jménem, titulem a telefonním číslem zveřejněná ve Žlutých stránkách?
Jan Hlaváček, 11. prosince 2008
(Autor je bývalý ředitel Kriminalistického ústavu Praha v letech 1978 - 2007)
1) Jsou vzorky DNA majetkem státu?
Karel Neuwirt
Do dlouhotrvajícího sporu mezi ochránci soukromí a bezpečnostními složkami o uchovávání biometrických údajů a vzorků DNA získaných od osob podezřelých či obviněných z trestného činu významně zasáhl Evropský soud pro lidská práva.
Ten vydal ve čtvrtek svůj rozsudek ve věci sporu dvou britských občanů (pan S. a pan Marper) se státem, který se týkal právě uchovávání těchto citlivých údajů.
Databáze DNA všech občanů státu je snem mnoha kriminalistů i politiků, a to nejen v Česku. Již delší dobu se u nás diskutuje možnost vytvoření celonárodní databáze DNA pro policejní a justiční účely.
Naši kriminalisté a pracovníci ministerstva vnitra často argumentují příkladem Velké Británie, kde policisté disponují největší databází DNA na světě, v níž jsou uloženy vzorky získané od asi čtyř miliónů lidí, z toho však je něco přes milión lidí, kteří nemají žádný trestní záznam.
Tato britská praxe dostala od štrasburského soudu políček. Soud ostře odsoudil britský policejní a trestní zákon a způsob, jakým jsou získávány a zejména uchovávány otisky prstů a vzorky DNA od osob zadržených pro podezření z trestného činu.
Již dříve soud souhlasil, aby se tyto informace uchovávaly o osobách odsouzených za trestný čin, nyní však poprvé jasně řekl, že to není možné, pokud podezřelá osoba je obvinění zbavena a není potrestána.
Pan S. byl ve svých 11 letech zadržen a obviněn z trestného činu loupeže. Byly mu odebrány otisky prstů a vzorek DNA. Za půl roku byl zproštěn viny. Pan Marper byl obviněn z týrání osoby a rovněž jeho otisky prstů a vzorek DNA byly uloženy do policejní databáze. Za půl roku od obvinění bylo řízení zastaveno pro smíření osob. Jakmile příslušné soudní řízení bylo ukončeno, domáhali se oba postižení výmazu vzorků DNA z databáze. Samozřejmě neúspěšně.
Podle britského zákona jsou tyto vzorky uchovávány po časově neomezenou dobu. Soud však konstatoval, že biologické vzorky obsahují velice citlivé informace, včetně informací o zdravotním stavu jedince. Obsahují unikátní genetické kódy vysokého významu, a to nejen ve vztahu k jedinci, ale i k jeho příbuzným.
Uchovávání vzorků DNA je tedy zásahem do práva na soukromý a rodinný život osob. Britská vláda tak bude muset zajistit výmaz nejméně 850 tisíc vzorků z tak „oslavované” policejní databáze DNA.
Je to dobrá zpráva pro ochranu soukromí všech občanů Evropské unie. Bude nyní velmi zajímavé, jak se s tímto rozsudkem vyrovnají politici a zastánci omezování soukromí osob v boji proti trestné činnosti nejen v Británii, ale v celé EU.
(Autor je komisař Rady Evropy pro ochranu dat a spolupracovník eStat.cz)
2) Vzpomínám-li v této stati kontrolu ÚOOÚ zaměřenou na vedení ND DNA, ke které dal podnět jeden senátor, se kterým jsem se utkal při projednávání jisté novely zákona o Policii ČR a trestního řádu v Senátu ČR, což samo o sobě byl komix, který snad někdy popíšu, není to samoúčelné. Tato kontrola mne dodnes nenechává klidným, protože o kontrolách vím své a vím proč jsou konány. Samotná kontrola ÚOOÚ k vedení ND DNA v KÚP, kterou započala před několika lety Dr. Bendová v době, když jsem ústav řídil, byla zvláštní nejen tím, že kontrolní orgán již při prvním setkání dopředu tvrdil, že to v tom ústavu děláme s tou genetickou databází špatně. Za 20 let v řídících funkcích jsem se setkal s nesčetným množstvím kontrol a kontrolních orgánů. Vždy jsem kontrolu považoval se přímou součást řízení a většinou jsem byl vděčný za zjištěné nedostatky, protože v jejich odstranění je pokrok. Nikdy jsem se ale nesetkal s tím, aby se kontrolní orgán dostavil na kontrolu naprosto nepřipravený (Dr. Bendová, když přišla, netušila naprosto nic o kriminalistice, identifikaci, expertize, evidencích atd.). Čím mne ale doslova šokovala, to byla metoda, kterou při kontrole zvolila. Začala si mne bez mrknutí oka nahrávat na diktafon. Dodnes jsem ale tento záznam, ve kterém bylo mnoho mého osobního know-how, nedostal zpátky. Zřejmě si ÚOOÚ zakládá nějakou tajnou databázi výroků kontrolovaných ředitelů.
