Konečně budeme jezdit rychleji?
12. Září 2008 - Zobrazeno: 4,214 x
Lidové noviny, 12. září 2008: „…poslanci dostali na stůl ostře sledovanou novelu silničního zákona. Asi nejzajímavější novinku prosazuje do nového zákona ministr dopravy Aleš Řebíček. Chce, aby se na vybraných českých dálnicích zvýšil rychlostní limit ze současných 130 na 160 km/h.
Jak uvádějí LN, týkalo by se to například dálnic D5, D8 či severomoravských úseků D1. „Myslíme si, že na těchto silnicích by nebyla stošedesátka na škodu. Platila by však jenom za sucha a při dobré viditelnosti,” vysvětluje mluvčí ministerstva dopravy Karel Hanzelka.
Tak přece jenom se bude selektovat, kde bude na dálnicích povolena vyšší rychlost a kde ne. Znám návrhy, kde se uvažovalo o „stošedesátce” skoro všude. Škoda. Doufám jen, že návrh bude poslanci spíše „globalizován” jak „paralyzován”, tedy že bude modelován směrem k realitě všedního dne. Neznám jediný dálniční úsek v republice, ať už na Plzeň, Teplice, Hradec Králové, Brno, Ostravu či Bratislavu, stejně tak ale i na rychlostních komunikacích, třeba na Liberec nebo na Kladno, kde by alespoň polovina šoférů jezdila přikázanou „stotřicítkou”. Prostě, taková je realita. Brzdí se jen před kamerami, což je v současnosti jeden z velice rizikových důsledků „automatizovaného vybírání pokut”.
Schovávat hlavu do písku před faktem, že mnoho řidičů nedodržuje na dálnicích „130″, je hloupost. Stejně hloupé by bylo “z preventivních důvodů” montovat kamery na každém kilometru. To by nebyla prevence, ale buzerace. Totiž, tak jak se za poslední roky obměnili vozový park, když jsme vyměnili Trabanty, Moskviče a „stodvacítky” za vozy jiné, po všech stránkách výkonnější a bezpečnější, tak nelze předpokládat, že s nimi budeme jezdit rychlostí projektovanou pro provoz na dálnicích před čtyřiceti lety.
Patřím k těm, kteří důrazně opravují tvrzení, že za nehody může „rychlost”. To je hloupost „naentou”! Rychlost jako taková nemůže za nic. To je jen fyzikální veličina. Za nehody mohou lidé! Lidé, kteří dejme tomu nezvládnout při konkrétní rychlosti svého vozidla konkrétní dopravní situaci. Tak je to. A není to žádné slovíčkaření. Řidičský průkaz dnes vlastní kde kdo, v bezpočtu případů i ten, kdo stěží zvládne zapnout a vypnou mlýnek na kafe. Nikoho nechci urazit (ani si nedělám nárok na pravdu), ale právě v tom je podle mne základní problém vysoké nehodovosti na našich silnicích. Bylo napsáno mnoho studií, na téma nehodovost řeční kde kdo. I já, byť jsem si už několikrát zakázal na toto téma diskutovat. Vždycky se totiž našel nějaký dopravák, který měl pocit, že mu mluvím do řemesla. Blízké jsou mi názory bývalého kolegy Mgr. Stanislava Humla, dnes dopravního experta, který toho o dopravě ví opravdu hodně, i když i s některými jeho názory se neztotožňuji.
Všichni víme, že situaci, kterou jeden řidič bez potíží zvládne (a ani ji nebude považovat za nikterak nebezpečnou), jiný, třeba pán v černém klobouku ve voze právě vytaženém ze stodoly, nejenže nezvládne, on ji zpravidla také zaviní. To je jedna varianta. A pak jsou zde frajeři se super vozy, jejichž mozek se jim trvale odkrvil při prvním sešlápnutí plynu a od té doby vidí svět okolo úplně jinak než ostatní LIDI.
Ano, připusťme - bez slovíčkaření -, že rychlost vozidla je jedním z rizikových faktorů nehodovosti. Proto nejspíš někteří znalci a další odborníci na silniční dopravu napadají současný ministrův návrh novely silničního zákona. Na jejich straně je kupodivu i policie, tedy přesněji, slyšet se nechal ředitel Ředitelství služby dopravní policie Policejního prezidia plk. Mgr. Martin Červíček: „V Česku není zatím ani kilometr dálnice, který by splňoval takové parametry, aby se na něm dalo bezpečně jezdit stošedesátikilometrovou rychlostí,” řekl před časem. Tak s tímto názorem zásadně nesouhlasím a pokud by to měla být pravda, tak bych panu řediteli doporučil přehodnotit vybavování policie rychlými vozy pro stíhání zlobivých řidičů, protože jinak bude chodit každou chvíli na pohřeb některého ze svých kolegů, „dálničních stíhačů”. Když naše dálnice nemají parametry, to je blbé. Je to dokonce horší, než jsem si myslel. Co vím, že naše dálnice nemají, to je kvalitní povrch. To připouštím. Ale ten nám zničily kamiony, což je však jiná kapitola. Já si naopak myslím, že to, jak se dneska budují dálnice, dálniční okruh v Praze, tunely od Strahova do Troje, mimoúrovňové křižovatky, kruhové objezdy apod., že za to bychom měli stavbařům poděkovat. Možná, že jinde ve světě se staví rychleji, ale třeba v Německu trvalo hodně dlouho, než propojili naši a Bavorkou dálniční síť. Shodou okolností včera.
Lidové noviny použily argument, že „…policisté se bojí dánského příkladu. Dánové totiž v roce 2005 zvýšili rychlostní limity o 20 km/h a dva roky nato hlásí 33procentní nárůst úmrtí na silnicích.” Bože, lepší argument v Lidovkách nemají? Zapomněli, že v Německu se už dlouhá léta jezdí na dálnicích bez omezení rychlosti a ještě se tam na dálnicích nevymlátili. I když podle seriálu „Kobra 11″ to tak vypadá. Další velké ztráty na životech spíš čekají nás, jestli se včas nevzpamatujeme. Vždyť nehodovost je skutečně závislá na schopnostech řidičů zvládnout své vozidlo, také na slušnosti, vzájemné ohleduplnosti atd. Opakuji - není to samočinný důsledek „rychlosti”.
A to, že u nás není ani kilometr dálnice, kde by se nedalo jet 160 km/hod., jak tvrdí pan plukovník, tomu nerozumím a nechci se přitom uchylovat k tvrzení o jeho nezkušenosti. Já naopak tvrdím, že na všech dálnicích a rychlostních komunikacích u nás se dá jet v drtivé většině úseků bezpečně 160 km/hod. (i více), ale!!! - a to velmi zdůrazňuji - s vozem uzpůsobeným svými parametry pro tuto rychlost, za jehož volantem sedí šofér se zkušenostmi a schopnostmi reagovat na okolní provoz, soustředěný na jízdu při této rychlosti a mající na paměti, že není na dálnici sám. Uvedené samozřejmě platí za podmínky, že se v levém dálničním pruhu nebudou předjíždět kamiony, nebudou se tam vyskytovat troubové ploužící se a zdržující ostatní, mnohdy i s jasnou snahou ukázat tomu za ním, že se přece jezdí „130″.
A začneme se hádat: Co má na dálnici hlídat policie? Koho má honit a trestat? Ty, kteří jedou bezpečně, ale rychle, nebo ty, kteří jedou nebezpečně, byť pomalu, resp. v toleranci stanovené právním předpisem? Od té doby, co si policie „zautomatizovala” vybírání pokut prostřednictvím „velkého oka”, pověšeného na kdejakém přemostění dálnice, se změnilo co? Počet nehod? Počet mrtvých? Pochybuji. Ne, pouze se zvýšilo množství peněz za vybrané pokuty. Ale ty propadají kam? Do černé díry státního rozpočtu. Kdyby alespoň byly použity pro vybavení policie nebo pro pro potřeby samotných motoristů.
Chápu, že opatrnosti není nikdy dost. Takto vnímám i zdůvodnění předlohy novely zákona v tom smyslu, že zvýšení rychlosti na dálnicích by mělo platit jenom za sucha a při dobré viditelnosti. No, nejspíš zase nastanou problémy, až budou advokáti obhajovat nespočetné varianty pojmu „dobrá viditelnost”. Na Jižní spojce v Praze je paradoxně omezená rychlost ve dne, tedy v době dobré viditelnosti, na „osmdesátku”; tedy v době, kdy by každý kdo tam jede přivítal, kdyby nemusel hlídat tachometr na této plouživé rychlosti. Ale v noci, tj. za snížené viditelnosti, se tam může jezdit „stovkou”. Tak to mi hlava nebere.
Prostě, zaplať pánbůh, že se konečně našel někdo, kdo návrh na „stošedesátku” na dálnicích připravil a předložil do schvalovacího procesu. Stejně ale nevěřím, že náš odborně vysoce fundovaný poslanecký sněm rozhodne ve prospěch lidí za volantem. Obyčejně se zde nad rozumnými věcmi mudruje až tak, že nakonec ze zákonodárného procesu vyleze paskvil, který se musí stejně novelizovat, občas ještě dříve, než původní návrh doručí do tiskárny, jež tiskne Sbírky zákonů.
Jan Hlaváček, 12. září 2008
