Zločinecké cejchy a tajné značky

IlustraceDorozumívacím prostředkem zlodějů a tuláků v minulých dobách byly cejchy a tajné značky, v argotu pak nazývané „cinky”. Byly to primitivní symboly a kresbičky namalované křídou nebo kouskem cihly na zdi domů, jejichž smysl byl pro obyčejného člověka utajen.

 

Pro lidi na okraji společnosti však byla jejich informační hodnota vysoká. Pomocí značek zloději a tuláci charakterizovali obyvatele domů a upozorňovali tak své kolegy na nejvhodnější způsob „práce” či možná nebezpečí, které je mohla v domě potkat. Pro bytového zloděje, stejně jako pro žebráka, byla k nezaplacení čmáranice, která ho informovala, že v domě bydlí četník, soudce či “zlý” starosta obce…

Značky byly většinou obrázkové, protože drtivá většina zlodějů a tuláků byla negramotných. Pro běžné termíny a časté události existoval jakýsi druh těsnopisných samoznaků, které byly srozumitelné i pro zločince mluvícím jiným jazykem.

Na těle vytetované nebo vypálené cejchy a tajné značky zase umožňovaly rychlé a hlavně bezproblémové navázání kontaktu příslušníků určité zločinecké třídy za účelem spolčení se k provedení nového trestného činu. Výjimkou nebyly ani cejchy, prokazující příslušnost k určité lupičské tlupě operující na určitém území. Tímto způsobem se měl zabránit vstup konkurence na výsostné území tlupy či zamezit infiltraci provokatérů a policejních informátorů do jejich řad. Dodnes obdobné značkování a cejchování existuje u příslušníků ruských, ukrajinských nebo asijských mafií.

Na kostelních a hřbitovních zdech bylo možné najít znamení, svolávající schůzku kompliců, zpravidla do blízkého hostince. Smyslem schůzek bylo navázání zpřetrhaných kontaktů následkem zatčení nebo předání žádosti uvězněného zločince  kumpánovi o poskytnutí falešného svědectví (alibi).

Cejchů však používala či využívala v minulých dobách i státní moc. Za vlády Marie Terezie byly zločincům na těle vypalovány písmena, označující spáchaný delikt a korunní zemi, ve které byl zločinec veden.

Policie i soudy zločinecké značky pilně sbíraly, analyzovaly a v případě využitelnosti používaly v trestním řízení jako usvědčujícího materiálu. Největší sbírku tajných značek a cejchů v bývalém Rakousku-Uhersku shromáždil kolem roku 1840 soudní úředník Karmeyer z Horního Rakouska. Další značky jsou uchovány v německých a švýcarských kriminálních archívech.

Nástup moderní komunikace, vzdělanosti a absence “spolupráce” malých zlodějíčků s velkými gangstery zatlačily tento primitivní dorozumívací prostředek do pozadí. Přesto se občas tajné značky objevují dodnes - třeba na “cinknutých” kartách falešných hráčů…

Některé “cinky” užívané zločinci:

 

Zde je možné být dotěrný Zde je možné být dotěrný
Zde lze vyhrožovat Zde lze vyhrožovat
Minout! Zde je nebezpečno Minout! Zde je nebezpečno
Zde dávají peníze Zde dávají peníze
Zde je možné pohodlně krást Zde je možné pohodlně krást

viz též Muzeum zločinu

JUDr. Miloslav Jedlička