Finanční kriminalita - každodenní realita
2. Srpen 2008 - Zobrazeno: 4,721 x
EURO č. 31: FinCEN varuje.1) Drzost pachatelů finanční kriminality nezná mezí. Loni v srpnu byl americký úřad Financial Crimes Enforcement Network (FinCEN)2) nucen vydat varování proti podvodům zneužívajícím institut příkazu k zastavení finanční transakce a nyní vydává další varovné prohlášení. Proč?
Vytypovaní klienti dostali minulé léto dopis se znakem FinCENu nebo Ministerstva financí USA, údajně podepsaný zástupcem ředitele či přímo ředitelem FinCENu. Ten jim oznamuje, že FinCEN vydal příkaz zastavit přesun větší finanční částky v jejich prospěch. Následně byli klienti instruování, že za určitý poplatek obdrží od pověřeného zprostředkovatele formulář, kterým se vyjasní původ zasílaných prostředků („Clean Repor on Funds”), aby nebyly následně zkonfiskovány jakousi americkou finanční policií pro mezinárodní peněžní prostředky („United States Treasury International Monetary Fund Policy”).
FinCEN ve svém tehdejším prohlášení uvedl, že všechno je úplně obráceně. Úřad nemá pravomoc vydat příkaz k zastavení finanční transakce, proto ani nekontaktuje klienty, aby jim něco takového oznámil. Neexistují proto ani žádní pověření zprostředkovatelé disponující nějakými formuláři k vyjasnění původu finančních prostředků, stejně jako neexistuje výše zmíněná „finanční policie”. Klienti by tedy neměli nikomu poskytovat své citlivé údaje či dokonce platit poplatky.
Podvodné dopisy též předstírají, že pocházejí z nějakých zámořských filiálek FinCENu - ten ale nemá žádné úřadovny mimo území Spojených států.
Letos v červenci FinCEN vydal další varování, v němž veřejnost upozorňuje na pokračující nebezpečí těchto útoků, při nichž je zneužito jméno a znak FinCENu nebo amerického ministerstva financí. Lze předpokládat, že nebude na škodu rozšířit upozornění FinCENu i v Česku, protože tento typově „nigerijský” podvod zcela jistě přijde i k nám (pokud tu už není).
Potud text článku zveřejněný 28. července 2008 v týdeníku EURO č. 31. Ostražitost stran finančních kont u tuzemských bank je na místě. V drtivé většině jsou konta řadových občanů naplněna finančními prostředky vydělanými poctivou prací, nebo přesněji zákonem dovoleným způsobem. Rozhodně „čunkování” není v našich podmínkách obvyklou metodou získávání financí. Za druhé, lidé u nás také stále ještě ve většině případů díky tradici z předrevolučních let věří v poctivost bank, resp. v to, že peníze uložené v té které bance jsou uloženy bezpečně. Bohužel, nemálo afér v bankovním sektoru, ke kterým došlo po roce 1989, tuto představu již dávno vyvrátily. Stačí vzpomenout problémy, do kterých se dostala IPB, Česká spořitelna, Komerční banka a mnohé jiné. Ještě že (nechybně z politických důvodů) v některých případech zasáhl stát a uhradil dluhy, které spáchali (obvykle bez následného potrestání) konkrétní bankéři. To je ale jiná kapitola.
Řadový občan by měl být skutečně obezřetný k aktivitám, které útočí na jeho konta. Zcela záměrně pomíjím problematiku elektronického bankovnictví realizovaného prostřednictvím internetu. Stejně tak se v této glose nezabývám nebezpečím pramenícím ze zneužití platebních karet.
V kontextu článku FinCEN varuje publikovaném v EURO č. 31 však rozhodně varuji před všelijakými telefonickými dotazy na vedení účtu a nabízení „nových” bankovních produktů. Mám dojem, že paradoxně samotné banky vnášejí v některých případech do celé problematiky nejistotu klientů. Zde je příklad z vlastní zkušenosti:
Prostřednictvím pevné telefonní linky (to zdůrazňuji, protože v bance jsem pro kontakt uvedl číslo mobilního telefonu) mne oslovila jakási žena, které se představila jako pracovnice eBanky a zeptala se, zda-li jsem klientem této banky. Uvedl jsem, že ano - což byla první a poslední chyba, kterou jsem v tomto rozhovoru učinil. Neznámá na druhém konci drátu se začala vyptávat, jak jsem spokojen se službami banky. Odpovídal jsem neutrálně, protože jsem stále čekal na onu „echt” otázku. Přišla asi po minutě zbytečných keců. „My bychom vám chtěli nabídnout nové produkty banky, jako například…,” padla nabídka. K mému překvapení, následovat dotaz na číslo účtu. A to už ve mne bouchly saze. „Tak především, milá dámo, číslo pevné linky jsem bance nesdělil, kde jste ho sehnala? Proč se mne ptáte na číslo účtu, když tvrdíte, že jste pracovnicí banky a tudíž můžete přes počítač vidět, jaké služby banky využívám. A vůbec, kde berete tu odvahu mne obtěžovat s nabídkou, o kterou nemám zájem? Pokud budu nějakou novou službu banky chtít, zajdu si jí vyřídit na přepážku.” To už jsem asi řval hodně nahlas, protože neznámá bez další snahy o komunikaci se mnou telefon položila. Samozřejmě, okamžitě jsem volal na kontaktní číslo bankéřky v eBance a bohužel jsem se dozvěděl, že tyto telefonické metody nabídek banka opravdu realizuje. Tak jsem ji důrazně upozornil, že si přeji, aby mi už nikdo nikdy z eBanky nevolal a nic nenabízel, nebo že své konto zruším a peníze uložím v jiné bance. Následovala omluva.
Proč to uvádím? Kolik lidí si hned po první větě „telefonické bankéřky” uvědomí, že se jedná o podvodný telefonát, anebo o skutečný komerční záměr banky? Kolik lidí umožní podvodníkům atakovat tímto jednoduchým způsobem jejich konta?
Jan Hlaváček, 2. 8. 2008
