Další justiční omyl v USA odhalený údajně díky analýze DNA
4. Červenec 2008 - Zobrazeno: 5,540 x
CNN, rei, In: Novinky.cz, 4. července 2008: V Texasu osvobodili dalšího neprávem odsouzeného, ve vězení byl 15 let. V Dallasu (Texas, USA) před více jak 15 lety odsoudili na doživotí Patricka Wallera. Dnes osmatřicetiletý muž se dočkal propuštění, neboť jeho nevinu prokázaly testy DNA. Waller je devatenáctým odsouzeným, kterého za posledních sedm let propustili v Dallasu z vězení, když testy DNA prokázaly, že žádný trestný čin nespáchal.
„Wallera poslali za mříže v roce 1992 za únos jednoho dallaského páru, znásilnění a loupež,” uvádějí novinky.cz. Waller obvinění vznesená na základě svědeckých výpovědí popíral, jeho argumenty však porota neuznala. O přezkoumání svého případu žádal neúspěšně v roce 2001 a podruhé o čtyři později.
Jeho nevinu nakonec zřejmě prokázalo nové zkoumání biologických stop. Bohužel, tento velmi důležitý detail agentury nepřinášejí, pouze fabulují, že „testy DNA proběhly až loni a minulý týden je potvrdila prokuratura. Rozbory DNA rovněž označily nového podezřelého, který se k činu s komplicem přiznal. Do vězení ale nepůjdou vzhledem k promlčení případu.” To je ovšem silné kafe, aspoň by měli dostat pořádnou nakládačku. Tamní zákony ale nemá cenu kritizovat. A také by bylo zajímavé vědět, jestli se v Americe bude někdo zabývat neomluvitelným pochybením soudce? O tom se také nepíše. V Americe to nejspíš nebude zvykem.
“Cítím se očištěn a požehnán. Jsem vděčný,” řekl po čtvrtečním propuštění Waller. Závěrečného stání před porotou se účastnili i čtyři další muži, kteří se v minulosti neprávem ocitli ve vězení. “Mám všechny novinové výstřižky o jejich případech. Vždycky mi dodávaly naději, že jednou budu na řadě i já,” dodal Waller s tím, že se těší na návrat do civilního života a dokončení vysoké školy.
Novinky.cz končí zprávu sdělením, že „…v okrese Dallas od roku 2001 propustili už 19 lidí, jejichž nevinu prokázaly testy DNA. Dallas v tomto ohledu drží světový primát.”
.
V Dallasu není něco v pořádku minimálně od doby, kdy tam zastřelili Johna Kennedyho. Tak si říkám, jestli v bohatém a nafoukaném Texasu není státním principem arogance moci. Nejsem ale politolog, sociolog ani naftař, takže mi tuto úvahu nepřísluší hodnotit. Přesto bych se tam chtěl jednou podívat do Muzea kosmonautiky, největšího na světě. Zřejmě ale až v příštím životě, v tomhle už to nejspíš nestihnu.
Už vidím, jak nového případu justičního omylu zase využije - samozřejmě ve svůj prospěch - Amnesty International. Ostatně, tentokrát nejspíš i po právu. Zavřít nevinného chlapa na doživotí bez důkazů, to je lumpárna nejvyššího řádu. Odseděl si 15 let a kdoví jak dlouho by ještě seděl, kdyby se jeho případ znovu neotevřel a nedošlo ke zvratu díky „všemocné” DNA. A o to právě jde, že se genetická expertiza zbytečně glorifikuje a upínají se k ní zraky jako k něčemu absolutnímu.
Bohužel, z hlediska praktické kriminalistiky a výkonu trestního řízení nepřináší stručná novinová zpráva to podstatné: Jak se na omyl přišlo, kdo a jak začal případ znovu vyšetřovat, kde byly deponovány stopy a jaké, které další expertizy byly provedeny atd. To vše pro poučení (i našich) policistů, státních zástupců, soudů.
Úvaha první: Kde jsou výhody „spravedlivějšího” rozhodování soudů v anglosaském systému práva, kde o vině rozhoduje porota? Podle mne nejsou až tak markantní - a přesto nám byl tento systém vnucován jako vzor (viz např. rekodifikace trestního práva z počátku 90. let min. st.).
Úvaha druhá: Proč už v roce 1992 nebyla v daném případě použita genetická expertiza? V té době totiž v USA patřilo provádění genetických expertiz k rutinním forensním zkoumáním. Aspoň tak to tvrdí samotní Američané. U nás jsme v letech 1991 - 1993 již školili první policejní genetiky, mimochodem i v Akademii FBI, rutinně se začala genetická expertiza využívat od roku 1994. Jde tedy o to, zda tamní policie i pan soudce v Dallasu měli o vědeckém pokroku v oblasti forensic science alespoň nějaké tušení? Asi ne.
Justiční omyly přiváté díky médiím z Ameriky až k našim uším vždycky vyvolávají zájem zdejších novinářů. Očekávám proto seriál telefonátů. Vždycky mne pobavily dotazy k justičním omylům adresovaným policii. Odpovídal jsem a budu odpovídat, že justiční omyl může „spáchat” pouze a jenom justice! „No dobře,” rozvíjí dál svou scestnou úvahu redaktor, který chce mermo-mocí nenechat policii stranou a aspoň žďabínkem ji namočit, „vždyť ale policajti zajišťujou stopy a mohou je pomíchat a zničit a účelově donést na místo činu…”. „Jasně, přesně jako v těch tuctových amerických filmech, anebo u opravdu extrémně pokažených případech, jako byl případ Stodolových,” kontruji, a dodávám: „A právě proto potřebujeme mít kriminalistické evidence, stejně jako je mají kolegové jinde na světě, jako je například daktyloskopický systém AFIS nebo Národní databáze DNA.”
Úvaha třetí: Ale to už jsem zase u staré písničky, pro kterou píší noty pseudo-ochránci lidských duší. Vysvětlit třeba některým inspektorům z Úřadu pro ochranu osobních údajů triviální základy praktické kriminalistiky, konkrétně důvodnost kriminalistických evidencí, se mi bohužel nepodařilo. Nenávistná šlehnutí po Policii ČR z řad novinářů, zmíněných pseudo-ochránců, všelijakých právnických asociací s nečeskými názvy, dokonce i od “zpracovaného” ombudsmana, která byla koncovým hráčem ve věci odběrů bukálních stěrů vězňům, bylo přinejmenším směšné. Tak buď tady máme platnou právní normu a všichni jsme povinni se jí držet a ctít ji, protože připomínky ke každému zákonu se uplatňují předem, a ne až je norma schválená zákonodárci, anebo zpátky na stromy!
Poslední úvaha: Když jsem chodil spolu s dalšími odborníky z Ministerstva vnitra ČR po odborných komisích Poslanecké sněmovny a Senátu a vysvětlovali jsme podstatu novely trestního řádu a zákona o Policii ČR, ve které šlo o umožnění odběru bukálních stěrů vězňům, nikdy jsem neopomenul připomenout, že je docela možné, že mezi přibližně 20 tisíci našimi vězni sedí někdo, kdo tam nepatří. A právě to by mohla odhalit ona plánovaná akce a následně Národní databáze DNA. Nikdo (mám na mysli hlavně média) dosud této možnosti nevěnoval větší pozornost. Proč? Protože taková situace nenastala. Chtělo by se říci bohužel, ale to by mohlo znít ironicky. Ta situace nenastala také proto, že odebrané vzorky vězňům se zpracovávají postupně a nikdo nedokáže přesně odhadnout, kdy budou analýzy dokončené. Pravda je, že zatím se podařilo odhalit několik případů dosud neodhalené trestné činnosti, kterou spáchali lidé ve výkonu trestu.
Kladu si ale otázku, co se stane v našich zeměpisných šířkách, kdyby došlo situaci, že díky Národní databázi DNA, resp. nové analýze deponovaných biologických stop by bylo zjištěno, že za mřížemi je někdo, kdo tam nepatří? Okamžitě by z toho pár novinářů vyfabulovalo justiční omyl, kauza by se usalašila aspoň na týden na titulních stránkách novin, jako viník by byl označen vyšetřovatel a jeho okresní ředitel, pak by někdo vyzval ministra vnitra a nejvyšší státní zástupkyni, aby odstoupili z funkce, ombudsman by prohlásil, že to tak s tím zrušením Národní databáze DNA nemyslel, za tři dny by se z problému stalo politikum a pád vlády by byl na pořadu dne.
Neníliž pravda?
Jan Hlaváček, 4. července 2008
