Historie daktyloskopie v USA
21. Květen 2008 - Zobrazeno: 10,572 x
Pátráme-li po počátcích daktyloskopie, musíme mít na zřeteli rozdíl mezi tím, kdy si lidé uvědomili, že konečky prstů mají různé papilární linie, a okamžikem využití této znalosti pro identifikaci osob. Vědění člověka, že papilární linie na prstech a dlaních tvoří určité obrazce, se datuje mnoho století před rozšíření křesťanství. Bylo to dokázané studiem života různých civilizací. Například na čelní straně jednoho útesu v Novém Skotsku byla nalezena prehistorická indiánská kresba (piktogram), na které byly hrubě vyznačeny vzory papilárních linií na otiscích prstů.
Využívání otisků prstů má kořeny v dávnověku
Vědci poukazují na otisky prstů vyskytující se na hliněných deskách, které souvisely s obchodními transakcemi ve starověkém Babylonu a na hliněných pečetích ze starověké Číny. Apoštol Pavel ukončuje jednu ze svých epištol slovy: „Pavlovo pozdravení svou vlastní rukou, je známkou pravosti v každé jeho epištole; tak píši já.” Z těchto slov se odvozuje, že Pavel užíval otisky prstů jako svůj charakteristický podpis. Čínské dokumenty, které se vztahují k Dynastii Tiang, dokládají, že otisky prstů byly tisknuty na obchodní smlouvy.
Není jisté, zda tyto dávné případy užití otisků prstů byly určeny pro vlastní identifikaci osob, které je vytvořily. Usuzuje se, že v některých případech bylo jejich cílem přidat až pověrečnou vážnost obchodním smlouvám právě tímto „osobním kontaktem” (otisknutím prstu na psaný záznam).
Existuje řada dalších důkazů, že jedinečnost otisků prstů se v průběhu věků opakovaně využívala. Například ve 14. století byly v Persii různé oficiální vládní dokumenty označovány otisky prstů. Jeden perský vládní úředník s lékařským vzděláním vypozoroval, že otisky prstů jsou u každého člověka jiné.
Roku 1684 Dr. Nehemiah Grew, člen královské lékařské fakulty, vykládal během přednášky o obrazcích papilárních linií objevujících se na prstech. Dobový záznam ale nevypovídá o tom, jestli kterákoliv z těchto časných zjištění měla přímý vliv na muže, kteří jsou považováni za otce moderní daktyloskopické vědy.
Historický vývoj užívání daktyloskopické identifikace v USA
Roku 1882 se objevuje první autentický záznam oficiálního použití daktyloskopie ve Spojených státech. Gilbert Thompson z Úřadu geologického výzkumu Spojených států, použil při vedení oblastního projektu v Novém Mexiku své otisky prstů na komisařovy rozkazy, aby zabránil jejich padělání.
Roku 1891 byly poprvé využity daktyloskopické otisky jako oficiální prostředek kriminalistické identifikace. Juan Vucetich, argentinský policejní úředník, založil svůj daktyloskopický systém na obrazcích popsaných sirem Franciscem Galtonem. Vucetichův systém byl nejprve používán ve spojení s Bertillonovou identifikační metodou, která byla založena na měření vybraných částí těla. Bertillonova metoda ale byla postupně nahrazena daktyloskopií. Vucetichův systém se stal základem pro daktyloskopickou identifikační metodu, která se brzy začala užívat ve většině španělsky mluvících zemích, posléze i v několika dalších zemích.
Roku 1902 bylo poprvé představeno systematické využití daktyloskopie ve Spojených státech. Newyorský Výbor Civilní Služby (The New York Civil Cervice Commission - CSC) založil praktické kurzy pro zájemce o daktyloskopii, aby se zabránilo tomu, že kvalifikovanější osoby budou dělat testy místo nich. Dr. Henry P. DeForest, americký průkopník daktyloskopie, zavedl tento systém v prosinci.
Roku 1903 začal jako první ve Spojených státech systematicky využívat daktyloskopii pro identifikaci zločinců Newyorský státní vězeňský systém. V březnu byly vězňům sejmuty otisky prstů, následně byly klasifikovány a 5. června byl daktyloskopický systém oficiálně přijat.
Roku 1904 založila káznice v Leavenworthu v Kansasu ve Spojených státech a policejní oddělení v St. Louis daktyloskopický úřad. Úřad v St. Louis byl slavnostně otevřen za asistence seržanta z londýnského Scotland Yardu, který měl službu v St. Louis na výstavě, kde hlídal britský exponát.
Leavenworthský úřad se stal prvním, který nabídl prostředky i pro další policejní stanice, kde byl zájem daktyloskopický identifikační systém zavést. Postupně se tak rozšiřovala oblast, ve které probíhal „volný výměnný daktyloskopický servis”. Tak se i zvyšoval počet policistů, kteří se začali zabývat daktyloskopií.
Roku 1905 přijala daktyloskopický systém také armáda Spojených států (The United States Army). Zavedení systému bylo dokončeno následující rok, kdy zaznamenal své první oficiální vojenské využití ve Spojených státech. Úřad pro námořní plavbu (The Navy Buereau of Navigation) následoval vzoru armády o dva roky později a Námořní pěchota (Marine Corps) se přidala v roce 1908.
Roku 1924, na konci první čtvrtiny 20. století, zakládalo daktyloskopický identifikačních systém stále více místních policejních identifikačních úřadů. Rostoucí potřeba a požadavky policejních úředníků na vytvoření národního archivu a vyhodnocovacího střediska, které povede daktyloskopické otisky centrálně, vedly k tomu, že Kongres přijal 1. července zákon, kterým vytvořil Identifikační oddělení FBI (The Identification Division of the FBI).
Byly sjednoceny daktyloskopické záznamy Národního úřadu identifikace pachatelů (National Bureau of Criminal Identification) a Leavenworthské káznice (Leavenworth Penitentiary), což dohromady představovalo otisky prstů celkem 810 188 osob. Tyto daktyloskopické karty s otisky prstů vytvořily jádro archivu FBI.
Tento „národní archiv identifikačních údajů o pachatelích” se velmi rychle ukázal jako cenný prostředek pro ochránce zákona, kteří se setkávali se zločinci pohybujícími se mezi jednotlivými státy USA. Když se projevila rostoucí potřeba získávat informace z národního archivu identifikačních údajů o pachatelích, byly k Identifikačnímu oddělení FBI připojeny další doplňující služby.
Roku 1932 byla 1. března zahájena mezinárodní výměna daktyloskopických otisků mezi Identifikačním oddělením FBI a mnoha dalšími státy.
Roku 1933 byla 15. února v rámci Identifikačního oddělení FBI založena Oddělení latentních daktyloskopických stop (The Latent Fingerprint Section)1), na což dne 10. listopadu navazovalo založení Občanského identifikačního oddělení (The Civil Identification Section). Postupně se v archivu FBI zvyšoval počet daktyloskopických karet s otisky prstů. V roce 1939 jich zde bylo evidováno na 10 miliónů.
Byla to však až 2. světová válka, která přinesla největší rozmach tohoto oddělení. Za roky těsně před válkou a během války bylo registrováno daleko větší množství otisků prstů civilistů, včetně cizinců, vojáků a občanských zaměstnanců pracujících v odvětví obrany, než otisků prstů zatčených pachatelů.
Roku 1946 byla v Identifikačním oddělení FBI založena 100 miliontá daktyloskopická karta, čímž byl vytvořen celosvětově nejrozsáhlejší archiv daktyloskopických záznamů. Ačkoliv v kriminalistické identifikaci byly v různých pozdějších dobách navrhovány a zaváděny nové metody identifikace osob, dosud nebyl objeven žádný jiný systém, který by byl z hlediska užití snadnější, praktičtější, spolehlivější a levnější než daktyloskopický systém.
Nástup počítačů
Roku 1967 zahájil FBI výzkum a vývoj počítačového snímacího zařízení, které umožňovalo čtení a záznam markantů obsažených v daktyloskopických otiscích prstů. Roku 1972 byl vytvořen první prototyp automatického daktyloskopického snímače otisků prstů.
Roku 1973 byla dokončena první fáze vývoje Automatizovaného identifikačního systému (Automated Idenfication System - AIS-I). Cílem vývoje AIS-S bylo vytvořit databázi obsahující jména, popis a záznamy o trestné činnosti všech poprvé trestaných pachatelů narozených po roce 1956.
Roku 1974 oslavilo Identifikační oddělení FBI své „zlaté” výročí. Za 50 let své existence vybudovalo nejrozsáhlejší daktyloskopický archiv na světě, jehož vysoký stupeň efektivity a využitelnosti mohlo v roce 1924 předpovídat jen velmi málo lidí.
Roku 1978 bylo publikováno v časopisu Journal of Forensic Science, že určité vlastnosti potu a tělních tuků obsažené v latentních daktyloskopických stopách na některých předmětech světélkují, pokud jsou aktivovány argonovým laserem. Tímto způsobem zviditelněnou daktyloskopickou stopu lze fotograficky dokumentovat. Tato metoda posléze vedla k vývoji přenosných přístrojů, které se dnes běžně a rutinně používají při ohledání místa činu. S jejich pomocí lze vyhledávat a zajišťovat stopy, které dosud nebylo možné objevit běžně užívanými postupy.
Roku 1979 byl AIS-I nahrazen další verzí systému, který byl označen jako AIS-II. Nová verze umožňovala automatické vyhledávání a porovnávání dat evidovaných v databázi s nově přicházejícími daktyloskopickými kartami, a to podle jména a dalších popisných informací. AIS-II také umožňoval přidávat do databáze jakékoli informace z daktyloskopické karty, které neodpovídají žádné existující sadě otisků.
V témže roce byla v Miami ve státu Florida poprvé v historii zviditelněna a zajištěna latentní daktyloskopická stopa z těla oběti, což vedlo k identifikaci podezřelého. Jednalo se o první případ, kdy otisk prstu podezřelého byl sejmut z kůže oběti a byl úspěšně použit při identifikaci pachatele i jeho usvědčení při následném trestním řízení.
Roku 1982 byl 12. října podepsaný zákon o pohřešovaných dětech (The Missing Children Act - MCA). Zákon vyžaduje, aby státní žalobce získával, shromažďoval, vyhodnocoval a uchovával veškeré informace, které mohou pomoci při vypátrání po pohřešované osobě nebo při identifikaci zesnulých osob, jejichž totožnost není známa.
Roku 1983 ukončilo Identifikační oddělení FBI manuální vyhledávání otisků prstů pachatelů v databázi a plně přešlo na automatizované vyhledávání. Od tohoto roku byly záznamy uložené v databázi AIS dostupné poštou na žádost Mezistátního identifikačního rejstříku (Interstate Identification Index - III) Národního centra informací o kriminalitě (The National Crime Information Center - NCIC). Mezistátní identifikační rejstřík III umožňuje mezistátní výměnu záznamů.
Roku 1984 v září byly záznamy Automatizovaného identifikačního systému (AIS) zpřístupněny on-line díky programu NCIC III, který umožňoval, aby záznamy z počítače NCIC - AIS byly prostřednictvím státních a místních telekomunikačních sítí k dispozici autorizovaným organizacím trestního soudnictví během několika vteřin.
Roku 1985 byla 2. ledna uzavřena smlouva na vybudování Automatického systému Identifikačního oddělení (The Identification Division Automated System - IDAS). To byla konečná fáze původně třífázového procesu navrženého vývoje automatizace, který měl významně zrychlit zpracování dat a podstatně zlepšit služby efektivnějším využíváním zdrojů FBI.
Roku 1989 byl 5. června IDAS dobudován. Největším technickým pokrokem bylo on-line automatické vyhledávání otisků prstů. Tato funkce umožnila rychlé vyhledávání a identifikaci i obtížně zpracovatelných záznamů, včetně špatně čitelných, což se například objevovalo v případech, kdy se pachatelé úmyslně snažili skrýt svou identitu.
Roku 1990 bylo rozhodnuto přestěhovat Identifikační oddělení FBI z budovy Ústředí FBI ve Washingtonu, D.C. do nových laboratoří vybudovaných v Clarksburgu v Západní Virginii. Stěhování bylo považováno za nutné vzhledem k zavádění Integrovaného automatického systému daktyloskopické identifikace (The Integrated Automated Fingerprint Identification System - IAFIS), který měl do konce roku 1998 nahradit IDAS. IAFIS časem umožní elektronické zobrazení všech daktyloskopických karet obsažených v kriminálních spisech FBI. To uživatelům umožní rychlý elektronický přenos daktyloskopických dat a minimalizuje se tak nutnost výměny papírových daktyloskopických karet.
Roku 1992 bylo 2. ledna vytvořeno v rámci Ústředí FBI Oddělení informační služby trestního soudnictví (The Criminal Justice Information Services Division - CJIS). 1. října byla Sekce latentních daktyloskopických stop (založená v r. 1933) a přezdívaná jako „komando na katastrofy”, převedena z Identifikačního oddělení FBI do Laboratorního oddělení FBI.
6. listopadu zaregistrovalo Identifikační oddělení FBI přijetí 200 milionté daktyloskopické karty, která patřila pachateli zatčenému na základě obvinění z krádeže v Illinois. Kdyby se v té době všechny daktyloskopické karty ve vlastnictví FBI naskládaly jedna na druhou, vzniklo by 113 sloupců stejně vysokých jako Empire State Building v New York City.
Roku 1993 bylo 1. května, po odchodu zástupce ředitele oddělení Lawrence K. Yorka do důchodu, Identifikační oddělení FBI sloučeno s Oddělením informační služby trestního soudnictví (CJIS). To umožnilo lépe koordinovat automatizaci a zajistit jednotnou komunikaci mezi FBI a soudními orgány.
Sekce latentních daktyloskopických stop se stala součástí Laboratorního oddělení FBI, aby se usnadnila kooperace s ostatními forenzními vědci (experty) FBI.
V tomto roce také Kongres schválil Národní zákon na ochranu dětí (The National Child Protective Act). Tento zákon, známý také jako „Zákon Oprah Winfreyové”, opravňuje státy unie, aby využívaly jmennou i daktyloskopickou část evidence FBI k prověřování osob, které se ucházejí o místo vychovatelů nebo opatrovatelů dětí.
Roku 1994 v dubnu byla uzavřena smlouva na několik částí systému označeného jako „IAFIS 21. století”.
Roku 1995 v lednu byl uzavřen kontrakt na projekt převodu daktyloskopických otisků (The Fingerprint Image Conversion Operation - FICO)2). V rámci projektu FICO se začalo s převodem 32 milionů daktyloskopických karet evidovaných v hlavní databázi (Fingerprint Card Master File - FCMC), na velmi kvalitní digitální obrazy.
V červenci byla dokončena výstavba komplexu objektů FBI v Západní Virginii, kde bylo nově umístěno i Oddělení informační služby trestního soudnictví (CJIS) a Integrovaný systém automatické identifikace otisků prstů „IAFIS 21. století”.
Již 23. srpna zaznamenalo CJIS úspěch, když z policejního oddělení v Bostonu ve státě Massachusetts obdrželi elektronickou cestou daktyloskopické karty s otisky prstů související s trestnou činností a přibližně za dvě hodiny CJIS dožadujícímu policejnímu oddělení sdělilo, že se otisky prstů zatčeného shodují s otisky již evidovanými v databázi FBI. Zpráva přišla právě včas a efektivně ovlivnila rozhodnutí soudu při stanovení kauce.
Roku 1996 byla 18. ledna uzavřena poslední část kontraktu na dokončení systému IAFIS, která proběhne postupně v šesti etapách. Poslední etapa byla zahájena v červnu tohoto roku.
Roku 1997 byla 1. října ukončena instalace rozsáhlé sítě (WAN) Oddělení informační služby trestního soudnictví (CJIS) do všech 50 států USA. Datová síť zajišťuje soudním orgánům přístup do všech koutů Spojených států a je schopna elektronicky přenášet zpracované daktyloskopické otisky do evidence FBI.
Daktyloskopie má v procesu identifikace osob nezastupitelné místo
Daktyloskopické otisky prstů slouží jako spolehlivé důkazy při identifikaci osob. To je ten důvod, proč daktyloskopie vytlačila jiné metody určování totožnosti pachatelů, kteří nechtějí přiznat dřívější odsouzení. Jiné rysy se mohou měnit, otisky prstů nikoli.
K tomuto tvrzení je nutné dodat, že ačkoliv může vzniknout představa, že daktyloskopie vytlačila jiné identifikační metody, v kriminalistické praxi je tomu právě naopak. Daktyloskopie je v praxi velmi rozšířená pro svoji spolehlivost, jednoduchost a levnost, jednoznačně odpovídá na otázku, zda prověřovaná osoba již byla v minulosti trestána apod., může tedy relativně snadno a prakticky okamžitě vyvrátit tvrzení osoby, která nechce přiznat své dřívější odsouzení, ale - a to je nutné zdůraznit - je pouze jednou z několika v praxi užívaných identifikačních metod. - pozn. J. H.
Z více jak 125 milionů karet pachatelů trestné činnosti je pro každou osobu vedena v evidenci FBI jen jedna hlavní daktyloskopická karta. Statistiky ukazují, že přibližně 70 % všech osob, kterým byly při zatčení sejmuty otisky prstů, jsou recidivisté - v archivu FBI už mají založenou svou daktyloskopickou kartu.
Díky Oddělení informační služby trestního soudnictví (CJIS) denně přibývá v evidenci FBI přibližně 5 600 nových daktyloskopických karet. V tomto ohromném množství daktyloskopických otisků ještě nikdy experti FBI nenašli dva shodné - pokud ovšem nebyly vytvořeny stejným prstem. Jakkoli jsou si dvojčata podobná, jejich podobnost nezahrnuje struktury papilárních linií na jejich prstech.
Daktyloskopické karty vedené Oddělením informační služby trestního soudnictví (CJIS) jsou rozděleny do dvou samostatných evidencí, do tzv. evidence otisků prstů pachatelů trestných činů a tzv. občanské evidence FBI.
V prvé evidenci jsou soustředěny otisky prstů osob, které byly obviněny ze závažných trestných činů. Toto je nejaktivnější identifikační kartotéka, představující přibližně 60 % daktyloskopických karet, které spravuje FBI. Skutečnými vlastníky karet jsou však ty policejní orgány, které daktyloskopické karty do evidence poslaly. Ty také mohou žádat o změny v záznamech nebo o jejich vyřazení z evidence, stejně jako to může vyžadovat soudní příkaz. (CJIS je pouze správcem identifikačních dat - pozn. J. H.)
Když bylo Oddělení informační služby trestního soudnictví (CJIS) v roce 1924 založeno, bylo jeho cílem vytvořit centrální archiv identifikačních dat pro soudní orgány celé země. V roce 1933 však americký Výbor státní správy (The US Civil Services Commision), nyní známý jako Úřad personálního managementu (The Office of Personnel Management) předal FBI více než 140 000 daktyloskopických karet státních zaměstnanců a uchazečů o práci ve státní správě. Proto bylo založeno Oddělení občanské identifikace. Tyto inovace představovaly zahájení provozu Občanské evidence FBI. (Ve Spojených státech se shromažďují záznamy o zaměstnancích vládních úřadů a FBI. - pozn. J. H.)
Během 2. světové války, jak už bylo řečno, se počet otisků prstů osob ve vlastnictví FBI zdvojnásobil, pak ztrojnásobil a nakonec zčtyřnásobil. Z méně než 10,8 milionů osob, jejichž otisky FBI evidovalo v roce 1939, se jejich počet do konce roku 1942 zvýšil na více než 42,8 milionů. K tomuto počtu přispěli i cizinci, vojáci a civilní zaměstnanci v odvětví průmyslu obrany. Vrcholu bylo dosaženo v roce 1943, kdy bylo obdrženo 28 733 286 daktyloskopických karet, což znamená průměrně 93 540 karet každý pracovní den. V posledních letech bylo dosaženo podobného vrcholu, který činil 93 570 karet za den. Bylo to o 53 let později, v týdnu mezi 5. a 9. únorem 1996.
Zatímco velká většina otisků prstů postoupených CJIS jsou buď od zatčených osob nebo žadatelů o zaměstnání ve státní správě, malé procento práce tohoto oddělení je věnováno identifikaci neznámých mrtvol a osob trpících amnézií.
CJIS se také podílí na identifikaci obětí nejrůznějších katastrof, jako jsou například letecké havárie. Proces identifikace obětí katastrof je obdobný jako u zatčených nebo žadatelů o práci u státní správy. Pokud je však vyhledávání v kartotéce otisků prstů pachatelů trestných činů neúspěšné, prohledává se i občanská databáze. Ta obsahuje více než 86 milionů daktyloskopických karet.
Sekce latentních daktyloskopických stop1)
Hlavním úkolem Sekce latentních daktyloskopických stop Laboratorního oddělení FBI (FBI’s Latent Fingerprint Section - LFPS) je provádět porovnávání daktyloskopických stop zajištěných na místech trestných činů všeho druhu (vražd, znásilnění, únosů letadel, majetkových trestných činů s ohrožením zdraví nebo ublížení na zdraví a mnoha dalších) s otisky prstů evidovanými v kartotékách FBI nebo otisky prstů osob, které byly zadrženy v souvislosti se spáchaným trestným činem. Latentní daktyloskopické stopy vznikají ulpíváním tělních tukových složek na předmětech.
Národní program daktyloskopické evidence
(The National Fingerprint File Program) Když byl v roce 1978 přijat koncept Mezistátního identifikačního rejstříku (Interstate Identification Index - III) k decentralizaci vedení trestních rejstříků, stala se Národní daktyloskopická evidence (NFF) konečným cílem. Díky NFF státní orgány zajišťují většinu záznamů, zatímco FBI vede záznamy federálních zločinců a uchovává rejstřík daktyloskopovaných osob v databázi. Státy zasílají pouze první zatčení každé osoby v tom konkrétním státě, přičemž každý stát dohlíží na shromažďování, uchovávání a šíření svých záznamů.
Identifikace zločinců zabývajících se obchodováním se zbraněmi
V prosinci1992 byl Mezistátní identifikační rejstřík (Interstate Identification Index - III) upraven tak, aby podporoval program identifikace zločinců zabývajících se obchodováním se zbraněmi (FIFS). Účelem tohoto programu je podporovat okamžitou a přesnou identifikaci zločinců, kteří se pokusí koupit zbraně. Z tohoto důvodu byl zaveden zvláštní systém prodeje zbraní, který vyžaduje jednoznačnou identifikaci kupujícího. Tím se znemožňuje zločincům snadné nakupování střelných zbraní.
Prodejcům systém umožňuje zjistit, zda existuje záznam o předchozí trestné činnosti osoby, která chce zbraň koupit. Systém obsahuje pouze informaci o tom, zda byla osoba odsouzena za spáchání těžkého zločinu nebo přestupku, anebo že jeho případ čeká na konečné vyřízení u soudu.
V červnu 1994 byl tento program rozšířen, aby podporoval přechodná ustanovení Bradyho zákona. Ten mimo jiné od prodejců vyžaduje oznámení v případě, že se o nákup zbraně pokusila osoba, která je z možnosti nákupu diskvalifikována.
Národní systém okamžité prověrky
(The National Instant Criminal Background Check System - NICS) Bradyův zákon o prevenci násilí páchaného ručními střelnými zbraněmi (The Brady Handgun Violence Prevention Act) z roku 1994 vyžadoval, aby ministr spravedlnosti zřídil NICS do 30. listopadu 1998, aby si každý legální prodejce zbraní mohl telefonem nebo elektronickou cestou ověřit na příslušném místě, zda by prodejem zbraně potenciálnímu kupci nebyl porušen státní nebo federální zákon.
Integrovaný systém automatické daktyloskopické identifikace (IAFIS)
S příchodem nového století byl Automatický systém identifikačního oddělení (The Identificaton Division Automated System - IDAS), zprovozněný v roce 1989, vybaven novým Integrovaným systémem automatické daktyloskopické identifikace (The Integrated Automated Fingerprint Identification System - IAFIS).
IAFIS se skládá ze tří složek: Identifikační úkoly a vytváření sítě (Identification Tasking and Networking - ITN), Mezistátní identifikační rejstřík (The Interstate Identification Index - III) a Automatický daktyloskopický identifikační systém (Automated Fingerprint Identificaton System - AFIS).
Nový komplex budov FBI v Západní Virginii
V roce 1991 FBI zakoupila pozemek o rozloze 986 akrů (4 km2) v Západní Virginii, na kterém vybudoval základnu pro Oddělením informační služby trestního soudnictví (CJIS). Stavba hlavní budovy úřadu se rozkládá na 46 451 m2 a byla dokončena v červenci 1995.
Datové centrum se rozprostírá na 9 290 m2, kde jsou umístěny i IAFIS a NCIS 2000. V tomto komplexu je také Návštěvnické centrum a Centrum služeb. V budově je mimo jiné kavárna s kapacitou 600 míst, dále auditorium s 500 místy a atria pro návštěvníky a zaměstnance.
Poznámky J. H.:
1) Název sekce, resp. jeho překlad z angličtiny se může z pohledu námi užívané terminologie jevit jako zavádějící. Především proto, že ne všechny daktyloskopické stopy jsou latentní. Dost obtížně si lze představit, že zmíněné oddělení by ignorovalo viditelné daktyloskopické stopy. Leč, překladatelé tvrdí, že výrazu fingerprint odpovídá české otisk prstu, zatímco latent fingerprint má ekvivalent ve slovech daktyloskopická stopa. S tímto zdánlivě malicherným problémem jsem se naposledy setkali ve chvíli, když jsme hledali názvy pro naše dvě hlavní oddělení daktyloskopického odboru KÚP. Jako nejlogičtější nám vyšlo pojmenování, kterému v Policii ČR rozumí všichni: oddělení identifikace daktyloskopických stop a oddělení daktyloskopické identifikace osob.
2) Rozuměj převod obrazů otisků prstů na kartách, nikoliv jejich digitalizovaných dat.
(Zpracováno volně podle bulletinu přiloženého k pamětní plaketě Oddělení informační služby trestního soudnictví (CJIS), kterou obdržel v prosinci 2003 ředitel KÚP od Elišky Treterové, atašé FBI v České republice.)
Překlad Helena Novotná, revize překladu por. Mgr. Petra Němcová. Redakční úprava textu, poznámky a mezititulky JUDr. Jan Hlaváček, 3. dubna 2004.
